Chronomag.cz

Pforzheim: historie hodinářství a šperkařství

Vydáno 13. 2. 2010, autor redakce

Anglická verze článku byla zveřejněna na Watchuseek.com.

Druhá část článku

Pforzheim se nachází na severním okraji východní části Černého lesa (Schwarzwald). Název Černý les pochází dle místních domorodců z hustého lesního porostu a černé barvy lesa , která je vidět při pohledu shora.

První století: podle archeologů vzniká první osada. Bohužel se zatím nevyráběly žádné hodinky

V průběhu středověku bylo město několikrát postiženo požárem nebo zničeno během válek. Počátky šperkařství a hodinářského průmyslu spadají do osmnáctého století.

1718: Slavnostní otevření "Institutu pro sirotky, šílené, nemocné, za účelem disciplíny a práce". O padesát let později se tato instituce stala inkubátorem šperkařského a hodinářského průmyslu.

1861/62: Dokončením železniční trati mezi Wilferdingenem a Pforzheimem byl Pforzheim připojen k německé železniční síti.

1869: Růst šperkařského průmyslu vyústil v založení prvního odborového spolku v Pforzheimu - Svazu zlatníků a kovotepců města Pforzheim“.

1877: Slavnostní otevření „Školy umění a řemesel“ (Kunstgewerbeschule; nyní součástí Univerzity Pforzheim). Pforzheim získává přezdívku „zlaté město”.

1888: Pforzheim se stal cílem prvního dlouhého automobilového výletu Berthy Benzové a jejích dvou synů. Automobil byl vyroben jejím manželem Carlem Benzem. Palivo nutné pro zpáteční cestu zakoupila paní Benzová v Pforzheimské „drogerii“. O sto dvacet let později jsou ulice plné automobilů, mnoho z nich má „Benz“ v názvu.

Počátek dvacátého století: významné oživení hodinářské historie. Rozvoj hodinářského průmyslu se zrychlil ve dvacátých letech v důsledku zvýšení poptávky po náramkových hodinkách.

Fotografie exponátů v „Technickém muzeu Pforzheimského šperkařského a hodinářského průmyslu“ (Technischen Museum der Pforzheimer Schmuck- und Uhrenindustrie) dokumentují rozsah hodinářské produkce v Pforzheimu

Polovina dvacátých let dvacátého století: V Pforzheimu je Friedou Lacher and Ludwigem Hummelem založena společnost Lacher & Co (LACO).

1927: Walter Storz zakládá značku Stowa. Název, který pro společnost vybral, vychází z jeho jména (STO jako první tři písmena jeho příjmení, WA pochází ze začátku křestního jména).

1933/4: Ludwig Hummel zakládá společnost Durowe (Deutsche Uhren-Rohwerke) jako sesterskou společnost Lacher & Co (LACO) zaměřenou na výrobu strojků.

1935: Výrobní linka Stowa se stěhuje do pronajatých prostor v Pforzheimu.

1938: Je postavena nová budova továrny Stowa a otevřeno Městské šperkařské muzeum.

1940 (začátek druhé světové války): Měsíční produkce strojků Durowe činí cca 30,000 kusů.

Druhá světová válka: Během devastujícího válečného úsilí je hodinářský průmysl transformován na výrobu vojenské techniky (odhadem kolem roku 1944). Vyrábí se zde časovače pro pumy a vybrané části raket V1 a V2. (Více informací o výrobě hodinek pro německou armádu bude v druhé části článku).

Prvotřídní strojek LACO-DUROVE s paletovým můstkem, průměr 22 linek (lignes – stará francouzská jednotka - 1 linka odpovídá 2,256 mm) (Durowe cal. D5) vyladěný na přesnost chronometru:

23.února 1945 byl Pforzheim bombardován v rámci jednoho z největších kobercových náletů Britského královského letectva (RAF) během druhé světové války. Výsledkem bylo 17 000 mrtvých, zničeno bylo 83% budov ve městě. Podle svědků žijících několik kilometrů od města to během nočního náletu vypadalo jako za slunečného dne. Všechny hodinářské továrny byly zničeny.

Budova hodinářské značky Stowa byla rovněž zasažena a zničena. Walter Storz okamžitě začal s výstavbou nové továrny, společnost se mezitím přesunula do Rheinfeldenu.

1949: V důsledku porážky ve druhé světové válce bylo Německo přinuceno platit obrovské reparace. Jako součást tohoto vyrovnání Stowa vyrobila několik tisíc vojenských hodinek pro francouzskou armádu.

1949: Laco a její sesterská firma se vrací k činnosti přerušené spojeneckým bombardováním.

Padesátá léta: V průběhu padesátých let Stowa vyvinula ochranu proti nárazu (RUFA), která byla použita v mnoha kalibrech PUW a Durowe.

1950s: Vrchol německého hodinářského průmyslu v Pforzheimu, hodinky Stowa jsou distribuovány do takřka 80 zemí celého světa.

Tři fotografie exponátů v „Technickém muzeu Pforzheimského šperkařského a hodinářského průmyslu“ (Technischen Museum der Pforzheimer Schmuck- und Uhrenindustrie) dokumentují rozsah hodinářské produkce v Pforzheimu

1952: První kalibr se samonátahem značky Durowe byl jedním z prvních německých strojků s automatickým nátahem vůbec. Na následující fotografii je typický zástupce pozdějších automatických strojků Durowe z rodiny 75XX:

Polovina padesátých let: LACO-Durowe má 1,400 zaměstnanců, měsíční produkce kalibrů činí 80,000 kusů.

1957: Kalibry LACO-Durowe jsou první poválečné strojky z Pforzheimu, které dosahují chronometrové přesnosti. Byl vyvinut unikátní strojek – kalibr 630 (průměr 13 linek) s manuálním nátahem, kterým se LACO-Durowe snažilo zopakovat úspěch strojků používaných v navigačních hodinkách za druhé světové války. Není přesně známo, kolik těchto strojků bylo vyrobeno, předpokládá se spíše menší počet – začal věk elektrických a později quartzových hodinek.

1957/58: První německé elektrické náramkové hodinky

1.února 1959: díky útlumu podnikání byly značky Durowe a LACO prodány Timexu. Hlavní motivací pro nákup byla snaha Timexu získat přístup k výzkumu a vývoji Durowe v oblasti elektronických hodinek. Hodinky ovšem nebyly komerčně úspěšné.

Počátek šedesátých let: Syn Waltere Storze Werner se zapojil do řízení značky Stowa. Jeho hlavním úkolem bylo zbavit otce nutnosti podnikat namáhavé zahraniční cesty.

1.09.1965 švýcarská firma Ebauches S.A. převzala Durowe. Lacher & Co. a značka LACO ovšem nebyly pohlceny. ETA změnila zaměření Durowe na produkci mechanických kalibrů.

V sedmdesátých letech většina výrobců hodinek zanikla díky „quartzové krizi“. Timex přesunul výrobu do Asie, v Pforzheimu zůstalo pouze vývojové oddělení. Druhé vývojové centrum se nachází v USA.

1983: Bylo otevřeno Technické musem šperkařského a hodinářského průmyslu.

1983: Byl vyroben poslední strojek Durowe. V letech 1934 až 1983 bylo pod značkou Durowe vyrobeno přibližně 140 různých typů a verzí mechanických kalibrů.

1990: Dvaadvacetiletý Jörg Schauer začíná dráhu nezávislého hodináře s cílem vyrábět vysoce kvalitní hodinky s výjimečným designem a technickou sofistikovaností.

1995: Během pěti let Jörg Schauer pro sběratele vyrobil více než 400 zakázkových hodinek.

1995: Byla představena značka „Jörg Schauer”. Typickým znakem hodinek je dvanáct leštěných šroubů na lunetě. Tento motiv se také opakuje v logu společnosti Schauer.

1996: Jörg Schauer koupil značku Stowa, je představen první novodobý model – Stowa Airman. Kvalita designu je plně ověřena následnými třinácti lety produkce tohoto modelu bez jakýchkoliv změn v designu.

2002: Jörg Schauer koupil práva k ochranné známce Durowe.

Basel Word 2009: Je představen strojek Durowe 7440 založený na Unitasu 6498.

2009 – Začíná výstavba a využívání nové budovy. Budova bude kompletně dokončena v polovině roku 2010.

 

Návštěva Technischen Museum der Pforzheimer Schmuck- und Uhrenindustrie
Hodinářská výroba v Pforzheimu vznikla díky rozvinutému zlatnickému a šperkařskému průmyslu. Jeho historii velmi podrobně dokumentuje expozice Technického muzea šperkařství a hodinářského průmyslu (Technischen Museum der Pforzheimer Schmuck- und Uhrenindustrie).

Následující část reportáže je pouze ukázkou vybraných exponátů muzea. Rozhodně doporučuji toto muzeum navštívit. Muzeum zabírá dvě patra budovy na Bleichstraße 81. První patro je věnováno zlatnickému a šperkařskému řemeslu, horní patro je plně věnováno historii hodinářského průmyslu.

Zlatníci v osmnáctém a devatenáctém století pracovali v ateliérech, zlatnickou profesi vykonávali i doma. Mnoho malých bytů a domků mělo vyhrazený kout, kde živitel rodiiny vykonával své zlatnické řemeslo. Základní technická výbava byla prostá:

• Stůl
• Hořák
• Dobré osvětlení
• Nástroje

Stoly byly vybaveny koženými zástěrami, které sloužily pro zachycení padajících součástek.

Na dalších dvou fotografiích je vidět modelový interiér zlatnického ateliéru. U stolu mohlo najednou pracovat až pět zlatníků.

Detail pracovního stolu zlatníka. Povšimněte si, jak je světlo přesně nasměrováno na několik čtverečních centimetrů, na kterých se odehrávala veškerá zlatnická práce. V pozadí si povšimněte nástrojů.

Kromě ruční výroby se používala i těžká lisovací a razící technika.

Detail:

Nedílnou součástí šperkařské produkce je výroba řetízků. V dřívějších dobách se řetízky vyráběly ručně a malé dílky řetízků skládaly dohromady často děti, časem byla zavedena strojová výroba řetízků.

V sedmdesátých letech dvacátého století měly typické hodinky z Pforzheimu integrovaný řetízkový pásek (angl. zvaný mesh). Když se tehdy řeklo „hodinky z Pforzheimu“, byl tím myšlen právě tento typ hodinek.

Následující fotografie zobrazuje stroj pro leštění šperků. Podobné stroje jsou používány i pro leštění součástek hodinek v malých dílnách.

Pro tavení zlata a stříbra se na začátku šedesátých let používala tato tavící pícka. Teplota uvnitř dosahovala až 1250 stupňů.

Dojem z muzea je jednoznačný – celý region i soudobé značky Stowa, Durowe i Laco mají bohatou hodinářskou historii mnoha desítek let a tím se odlišují od řady novodobých internetových značek.

Speciální poděkování:

• Členovi Chronomag fóra "mmako" za významnou pomoc s překladem
• Simone Flumm, Museumsleiterin, Technischen Museum der Pforzheimer Schmuck- und Uhrenindustri

Zdroje:

• http://www.stowa.de
• http://www.durowe.com
• http://www.schauer-germany.com
• http://forums.watchuseek.com
• http://www.laco.de
• http://en.wikipedia.org/wiki/Pforzheim

Autor textu a fotografií (pokud není uvedeno jinak): Martin Šafránek                             

 Máte námět na článek? Dejte nám vědět!

Durowe|Laco|Pforzheim|Stowa|Timex