Girard Perregaux: Nežít jen minulostí

Před měsícem jsme na Chronomagu popsali historii tourbillonu Girard Perregaux se třemi zlatými můstky v devatenáctém století. Jedna otázka však zůstává stále nezodpovězena. Nežije dnes Girard Perregaux pouze ze své slavné minulosti?

Vydáno 22. 4. 2010, autor redakce

Řeknete si: „Hloupá otázka“. Vždyť právě nejznámější hodinářské značky si velmi zakládají na své dlouhé tradici výroby. Koupě kvalitních hodinek nikdy není a nebyla levnou záležitostí. Je logické, že budoucí majitel chce mít jistotu, že své nemalé finanční prostředky „vhodně investoval“ - řídí se tedy logikou: "Pokud je značka na trhu desítky let, nebo její kořeny sahají až do devatenáctého století, pak musí asi vyrábět hodně dobré hodinky". Dlouhá tradice je tak z pohledu zákazníka vnímána jako znak spolehlivosti a důvěryhodnosti dané značky.

S tradicí přichází ale i morální odpovědnost majitele značky nejen za uchování tradice, ale i za její rozvoj v kontextu aktuálního společenského vývoje. Otázka tedy zní – Jak moc rozvinuli součastní vlastníci manufaktury Girard Perregaux původní koncept tří můstků z devatenáctého století?

Po prostudování novinek Girard Perregaux za posledních deset let je odpověď zřejmá. Safírové můstky, Bi-Axial Tourbillon, automatický nátah s mikrorotorem z platiny, věčný kalendář se stopkami, zvonkohra hrající dvě různé melodie, zvonkohra s věčným kalendářem – to vše jsou nově vyvinuté „nástavby“ tourbillonu se třemi zlatými můstky. Impresivní kombinace hodinářských funkcí a stejně ohromující ceny ve stovkách tisíc dolarů.

Girard Perregaux Chronograph s tourbillonem, zdroj: Girard Perregaux

Na vybraná umělecká díla z kategorie Haute Horlogerie se nyní podíváme blíže, v druhé polovině článku si stručně připomeneme novodobou historii vývoje vybraných modelů.

Girard Perregaux Enzo Tourbillon (2004)
V roce 2004 představila manufaktura Girard Perregaux hodinky „Enzo Tourbillon“ jakožto poctu zakladateli známé automobilky z Maranella. Hodinky se vyráběly ve dvou verzích – jedna speciálně určená pro majitele limitované edice vozu Ferrari Enzo a druhá pro „běžné smrtelníky“. Verze si lišily provedením číselníku.

„Girard
Girard Perregaux Enzo Tourbillon, zdroj: Girard Perregaux

Hodinky patří do kategorie velmi komplikovaných hodinek – kromě obligátní funkce zobrazení času jsou hodinky vybaveny funkcí chronografu, věčného kalendáře s ukazatelem měsíční fáze a ukazatelem hodin ve 24 hodinovém formátu. Tourbillon se třemi zlatými můstky je tentokráte schován pod číselníkem hodinek.

Použitý strojek GP 9982, který je osazen 46 kameny a má rezervu chodu 70 hodin, nalezneme v řadě limitovaných edicí hodinek Girard Perregaux.

Girard Perregaux Bi-Axial Tourbillon (2008)
Řada hodinářských firem i nezávislých hodinářů představila v posledních letech dvou a více osé tourbillony. Girard Perregaux nemohl zůstat samozřejmě pozadu. Výsledkem je limitovaná edice 33 hodinek Girard Perregaux Bi-Axial Tourbillon.

Girard Perregaux Bi-axial Tourbillon, zdroj: Girard Perregaux

V pouzdru z růžového zlata o průměru 45 mm nalezneme strojek Girard Perregaux GP E0201 s průměrem 15 a 1/3 linky. Dva pérovníky propůjčují hodinkám rezervu chodu 70 hodin. Srdcem hodinek je dvojitá klec tourbillonu umístěná na pozici „6“. Vnitřní klec tourbillonu, na kterou je upnuta setrvačka a krokový mechanismus, se otočí jednou za 45 vteřin. Vnější klec tourbillonu se otočí kolem druhé osy jednou za 1 minutu a 45 vteřin. Celková rotace obou klecí tedy činí 3 minuty a 45 vteřin.

„Girard
Girard Perregaux Bi-Axial Tourbillon, zdroj: Girard Perregaux

Girard Perregaux Opera One (2008)
Nelze zapomenout ani na trojici hodinek osazených zvonkohrou – Girard Perregaux Opera One, Girard Perregaux Opera Two a Girard Perregaux Opera Three. Společným znakem výše uvedených hodinek je opět tourbillon se třemi můstky. Zatímco u hodinek Opera One je číselník tvořen samotnými třemi můstky, u hodinek Opera Two a Opera Three jsou tři můstky schovány pod číselníkem. První dva modely zaujmou Westminsterskou zvonkohrou, jejíž melodie je složena ze čtyř různých tónů, které se musí strojek hodinek naučit hrát. Návrh a výrobu příslušného mechanismu zvládne na světě pouze několik málo hodinářů.

Na následující fotografii si povšimněte kladívek zvonkohry označených jako "SOL", "DO", "RE" na levé straně.

„Girard
Girard Perregaux Opera One, zdroj: Girard Perregaux

V hodinkách Girard Perregaux Opera One je uložen strojek s ručním nátahem Girard Perregaux GP 9899, který je osazen 37 rubíny a má rezervu chodu 75 hodin.

Girard Perregaux Opera One, zdroj: Girard Perregaux

Girard Perregaux Opera Two
Vzhledem k velikosti pouzdra náramkových hodinek a komplikovanosti bicího mechanismu je komplikace typu zvonkohra zřídkakdy kombinována s dalšími funkcemi. To ale není případ hodinek Girard Perregaux Opera II, které jsou kromě tourbillonu se třemi můstky a Westminsterskou zvonkohrou vybaveny i funkcemi věčného kalendáře!
Následující dvojice fotografií zobrazuje jeden starší exemplář z archivů aukční síně Antiquorum.

Girard Perregaux Opera Two, zdroj: Antiquorum

Na výřezu předchozí fotografie si povšimněte kladívek zvonkohry na levé straně.

Girard Perregaux Opera Two, zdroj: Antiquorum

Girard Perregaux Opera Three
Mozart nebo Čajkovskij? Bez ohledu na vaše osobní preference umí hodinky Girard Perregaux Opera Three přehrát obě melodie. V pouzdru o průměru 43mm je uložen strojek Girard Perregaux GP 00950 s ručním nátahem a zvonkohrou, která umí zahrát dvě různé melodie. Dle přepínače na boku pouzdra hodinek zazní melodie každou hodinu, nebo na požádání.

Girard Perregaux Opera Three, zdroj: Girard Perregaux

Rozvoj tourbillonu se třemi můstky ve dvacátém století
Předchozí článek popisoval vývoj tourbillonu se třemi zlatými můstky až do roku 1911. První náramkové hodinky s touto komplikací byly představeny ale až v roce 1991. Co se událo v mezidobí?
Etapy novodobého vývoje tourbillonu se třemi zlatými můstky lze rozdělit do tří etap:

Vývoj a výroba repliky kapesních hodinek (1979 – cca 1982)
Zmenšení strojku na velikost náramkových hodinek (1986 - 1991)
Vývoj komplikací (od roku 1998)

Z přehledu vývojových etap je zřejmá jedna věc – pro obnovení výroby a rozvoj hodinářské komplikace bylo potřeba více jak 30 let. Ani moderní technologie nedokáže nahradit univerzální konstantu – čas, který má ve vývoji náročných hodinářských komplikací své nezastupitelné místo.

Vývoj a výroba repliky kapesních hodinek (1979 – cca 1982)
První období je poznamenáno quartzovou krizí, která zdecimovala švýcarský a německý hodinářský průmysl, ale zároveň posloužila jako katalyzátor jeho dalšího rozvoje. Girard Perregaux, jako jeden z mála švýcarských výrobců měl ke konci šedesátých let své oddělení pro vývoj nových mechanismů. Když začala quartzová revoluce, Girard Perregaux se tak stala první firmou ve Švýcarsku, která začala s výrobou quartzových strojků a hodinek v průmyslovém měřítku. Jejich frekvence, nastavená inženýry značky na 32 768 Hz, je dodnes oborovým standardem.

Zdroj: Girard Perregaux

Navzdory vyšší přesnosti quartzových hodinek jsou přesné a komplikované mechanické hodinky stále znakem vyspělosti dané značky. A proto bylo v roce 1979 v Girard-Perregaux rozhodnuto o obnovení výroby hodinek s tourbillonem a třemi zlatými můstky. Prvními hodinkami, které byly vyrobeny, byla limitovaná edice 20 kapesních hodinek s tourbillonem a třemi zlatými můstky – přesná replika původních kapesních hodinek z devatenáctého století.

Celá záležitost měla dva drobné zádrhele.

Chybějící technickou a výrobní dokumentaci, která se ztratila v průběhu dvacátého století
Odlišný koncept výroby komplikovaných hodinek v devatenáctém a dvacátém století

První problém se vyřešil metodou reverzního inženýringu. Byly rozebrány muzejní exponáty, jejich součástky byly pečlivě změřeny s přesností na tisíciny milimetru, určeno složení materiálu, i způsob povrchového opracování.

I kdyby technická dokumentace byla k dispozici, koncept výroby součástek komplikovaných hodinek v devatenáctém a dvacátém století se významně lišil. V devatenáctém století hodinář dokázal za celý život ručně vyrobit několik málo desítek hodinek s tourbillonem. Díky čistě ruční výrobě nebylo možné vzájemně zaměnit součástky dvou konstrukčně naprosto shodných klecí tourbillonu, aniž by hodinky vykazovaly značné denní odchylky. Součástky z muzejních exponátů bylo tedy nutné standardizovat.

První novodobé hodinky Girard Perregaux s tourbillonem a třemi můstky, zdroj: Girard Perregaux

První novodobé kapesní hodinky s tourbillonem a třemi můstky v číslech:

Výroba zahájena na přelomu roku 1980 a 1981
První model dokončen v prosinci 1982
Pro dokončení prvního modelu bylo nutné více jak 1500 pracovních hodin
Pouzdro: Zdobené zlaté pouzdro o průměru 61 mm
Průměr strojku 20 linek
Krokový mechanismus: Západkový chronometr krokovým mechanismus
Setrvačka: Guillaumova setrvačka
Cena: 500 000 CHF

Hodinky byly nejen technickým úspěchem, ale i úspěchem obchodním. Během prvního půl roku bylo zamluveno šestnáct z celkových dvaceti vyrobených kousků. Ročně byly vyrobeny maximálně dva exempláře.

První novodobé hodinky Girard Perregaux s tourbillonem a třemi můstky, zdroj: Girard Perregaux

Zmenšení strojku na velikost náramkových hodinek (1986 - 1991)
Cesta ke kapesnímu provedení hodinek byla zahájena v roce 1986. O pět let později, na Basilejském veletrhu v roce 1991 byly hodinky prvně představeny odborné veřejnosti. V průběhu vývoje menší náramkové verze strojku došlo k řadě změn, které měly pracnost a následně i cenu hodinek zpřístupnit "širšímu" okruhu zájemců. Finální cena hodinek byla stanovena na hladině 100 000 CHF. Zásadní změny byly tyto:

Strojek byl zmenšen na průměr cca 26 mm
Architektura tří můstků byla u kapesních hodinek skryta pod číselníkem. Hodinky tak při pohledu zvnějšku vypadaly jako jakékoliv jiné kvalitní kapesní hodinky. U náramkových hodinek jsou naopak tři můstky základním poznávacím znakem – nahrazují číselník
Západkových chronometr krokový mechanismus byl nahrazen švýcarským krokovým mechanismem

Vývoj komplikací
Zatímco začátek devadesátých let byl ve znamení prvních náramkových hodinek s tourbillonem a třemi můstky, konec devadesátých let (1999) přinesl zásadní a praktickou hodinářskou komplikaci – automatický nátah.
Konstruktéři čelili nelehkému problému – Závaží automatického nátahu nesmělo vizuálně rušit samotnou architekturu tří můstků – základního poznávacího znaku hodinek. Nelehké zadání mělo nakonec velmi jednoduché a chytré řešení.

„Girard
Zdroj: Girard Perregaux

Pokud závaží automatického nátahu slouží pro nátah pérovníku, proč používat soustavu ozubených koleček napříč celým strojkem pro přenos pohybové energie ze závaží do pérovníku? Nebylo by jednodušší otočné závaží umístit pod pérovník? A tak se i stalo. Zmenšení samotného rotoru bylo dosaženo použitím platiny, která má v porovnání s ocelí nebo zlatem vyšší objemovou hustotu. Pro zabezpečení dlouhodobého bezproblémového chodu mechanismu automatického nátahu byla použita keramická ložiska.

A Výsledek? Verzi hodinek s automatickým nátahem je možné poznat pouze podle příslušného nápisu na hodinkách. V roce 1999 Girard Perregaux obdržel na použité technické řešení patent.

Závěr:
Girard Perregaux umí vyrábět krásné a velmi komplikované hodinky. Při procházení novinek této hodinářské manufaktury je zřejmá jedna věc - inženýři Girard Perregaux budou muset brzy vyřešit jeden komplikovaný problém - jakou originální a novou kombinaci hodinářských komplikací vyrobit příště? Výběr bude těžký, moc jich nezbylo…

Příslušné diskusní vlákno na fóru Chronomag

Autor: Martin Šafránek, kontakt na redakci: redakce@chronomag.cz

Zdroje informací: